Rubín

Těžba, popis, kvalita a ocenění

Mezi největší naleziště rubínů patří zejména Afrika, Asie, Austrálie, Grónsko, Madagaskar a Severní Karolína.

Rubíny nejlepší barvy, tj. sytě červené (v obchodním styku je tato barva nazývána barvou holubí krve) s lehkým modravým odstínem, pochází z Barmy, Mogoku, rubíny dobré barvy jsou ale i rubíny tanzanské, afghánské, vietnamské a rubíny z Nepálu, Šrí Lanky aIndie. Rubíny barvy holubí krve jsou díky své barvě nejcennějsí, v Barmě navíc častokrát ve viditelném světle červeně fluoreskují, proto jsou barmské rubíny obvykle nejkvalitnější na světě.^[1][2][3]

Nejstarší naleziště rubínů jsou náplavy řek jihozápadní Srí Lanky (řeka Kaliganga) se starým centrem Ratnapury. Cejlonské rubíny jsou malinové barvy nebo jsou to asterické kameny. První zmínky pocházejí z Arthašástry, Brhatamhíty a buddhistických kronik, jakož od cestovatelů (i Marka Pola). Můžeme hovořit o 3000 letech těžeb zdejších rubínů. Od 4. až 5. století se postupně zvyšuje a od 15. století se na asijském a západním trhu objevují rubíny z Barmy a Kambodži či Thajska.

Od novověku se rubíny těží také na Madagaskaru, v Tanzanii, Afghánistánu, Vietnamu a dalších lokalitách.

Ačkoliv se v Thajsku rubíny také hodně těží, nedoporučuje se kupovat rubíny od pouličních obchodníků, thajští obchodníci bývají totiž mistry v padělání a nezřídka se jedná o madagaskarské, méně kvalitní rubíny, které se za ty thajské pouze vydávají.^[4][5]

[editovat]Dělení

Za rubíny se vydávají růžové safíry. Původně prý byl dle přednášky Roberta Nového o problému určování staroindických minerálův soudobé mineralogii, padparádža safír rubínem padmarága.

Podle Ratnaparikshy tak měli bráhmani dělit rubíny podle kast na jejich barvy.

[editovat]Oceňování

Rubíny špičkové jakosti a velikosti mající nad deset karátů dosahují závratných cen a jsou vzácnější a cennější než velké diamanty, jsou ale vzácné a výjimečné.

[editovat]Zpracování a výroba

Přírodní rubíny se dopalují (heated), aby měly lepší barvu, doplňují berylliem (treatment), skelnou pastou a dalšími úpravami.

Rubíny jsou vzácné, a proto se v současné době velké množství rubínů vyrábí uměle. Používá se Verneuillova metoda nebo Czochralského metoda pro postupný růst krystaluz taveniny. Někdy se ale používají i další metody, jako třeba hydrotermální metoda.

[editovat]Použití a zajímavosti

• Rubín manikja, byl dle Indů králem mezi drahokamy, darujícím životní sílu a sexuální plodnost, lék na srdce a slabosti, dále dodává pranu, energii Slunce a jemné energie vesmíru.
• Rubíny jsou žádané magické a klenotnické minerály. Jejich barva je oranžovočervená, malinová, slabě červená, sytě červená, rudá, jako krev až purpurověčervená, a někdy dokonce až trochu hnědočervená. Historické minerály pocházejí především ze Cejlonu.^[6][7].
• Nejchválenějším a nejvíce ceněným rubínem Indie byl padmarága rubín oranžovočervené barvy, nakonec ovšem ověřen jako safír padparádža.
• Staří středověcí astronomové z rubínů brousili čočky do dalekohledů. I proto byla pro jejich práci důležitá podpora boháčů, mecenášů a působení na dvorech panovníků.
• Rubíny se mohou používat například v mechanických hodinách jako ložiska čepů na snížení tření, které by vzniklo při tření kovu o kov.
• Podle nejnovějších výzkumů usuzují někteří odborníci, jako třeba P. Malíková a RNDr. Jaroslav Hyršl, že „největší rubín“ na svatováclavské koruně a i „některé další, menší“ nejsou ve skutečnosti rubíny, ale rubelity, tzn. červené turmalíny.^{[8][9][10][11]}
• Umělý rubín byl použit k výrobě prvního laseru.